Kostel sv. Mikuláše

K založení kostela došlo za vlády krále Karla IV. a datuje se do roku 1349, kdy měl první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic podle slibu založit čtyři kláštery řádu augustiniánů kanovníků a toto byl první z nich.

Nejstarší zmínka o našem chrámu, vévodícímu celému kraji, je z polo-viny 14. století. Chrám patří mezi přední sakrální stavby vrcholné české gotiky a byl součástí městského opevnění. Chrám z pozdní jagellonské gotiky zdobí barokní oltář od Martina Krupky a krypta s mumiemi jaroměřských měšťanů. Ke kostelu přiléhá zvonice s bránou, kterou ve středověku procházela tzv. Polská cesta.

Kostel byl bohužel chybně založen, severní část na skále, jižní na labských náplavech. To se pak každých sto let projevilo statickými problémy a vykláněním jižní obvodové stěny. Podobu chrámu poznamenaly četné požáry, statické potíže vyplývající z chybného založení a následné opravy. Například v roce 1548 vyhořela věž v jihozápadním průčelí kostela (dnešní stavební a sociální odbor). Oprava probíhala až do roku 1562. Roku 1584 došlo k zesílení pilířů hlavní lodi.

Renesanční předsíň byla přistavěna v roce 1590 před západním průčelí. V roce 1670 byl chrám opět poškozen požárem. V roce 1683 byly zesíleny pilíře na jižní straně kostela a zároveň byla snížena severní věž. Zvonice byla dokončena roku 1707. Roku 1753 se zřítila městská věž na severním boku kostela, v jejích troskách zahynula rodina hlásného. Se stavbou trojlodní stavby se začalo v 60. letech 14. století, dříve se uváděl rok 1404, v němž augustiniáni požádali o přesídlení od kostela Panny Marie na Pražském předměstí (Na kameni).

Teprve na počátku 16. století byl kostel zastřešen, ovšem nikoli v té formě jak bylo původně plánováno. Obě postranní lodě zůstaly mnohem níže, o čemž svědčí násilné položení zastřešení nad okny, dobře viditelné uvnitř kostela.

Již koncem 19. století byl chrám ve vážném stavu ohrožen a bylo nutné na něm zahájit rozsáhlé opravy. V důsledku sesouvání a zvětrávání došlo k sesunutí a posunutí celé stavby a objevily se veliké trhliny. Zejména na jižní straně došlo k popraskání soklových kvádrů. Velmi nutná byla též důkladná oprava základů budovy. Dále bylo nutné opravit poškozené klenby jižní boční lodě a kryptu.

Ačkoliv je kostel hlavně gotický, výzdoba je barokní. Nad vchodem do severní lodi je umístěna soška patrona kostela. Bohatě zdobený hlavní oltář z roku 1772 má na vrcholu sousoší Nejsvětější Trojice. Kazatelna se sochařskou výzdobou a pontifikální křeslo. Renesanční konšelská lavice při západní straně, čtyři boční oltáře z 2 poloviny 17. století, cínová křtitelnice z roku 1518, historickou zajímavostí je náhrobek litevského knížete Dmitrije Sanguška, zavražděného v Jaroměři roku 1554.

V roce 2007 se děkan Jerzy Stanislaw Zięba postaral o zhotovení sochy papeže Jana Pavla II. v životní velikosti. 

Skutečnou perlou, přímo vzácným skvostem musíme nazvat hlavní oltář našeho chrámu. Jaroměřský rodák Martin Krupka, mistr řezbářský, je autorem této nevídané, půvabné památky. Datum vzniku oltáře spadá do doby adventní, do roku 1771, dne 21. 12. Kromě jiného vidíme na oltáři také obraz Panny Marie Karmelské, šest soch světců v nadživotní velikosti. K projevu hluboké úcty nás vybízí střed oltáře - dvouposchoďový svatostánek. Vrcholem oltáře je sousoší sv. Trojice, postavy andělů i drobné postavičky andělíčků kolem. Vše si zaslouží shlédnutí a obdiv.

Na pravé straně chrámu blíže k presbytáři se nachází vchod do krypty. Dnes je krypta dostupná a nachází se ve východní části suterénu jižní lodi. V 18. století byl suterén využit jako krypta. V podzemní kryptě kostela jsou ukryty mumifikované pozůstatky měšťanů z 18. století. Krypta bývá výjimečně zpřístupňována veřejnosti.

Koste sv. Mikuláše má dva zvony. Zvon Boleslávek datován k roku 1680. Druhý zvon Umíráček z 18. století, je zavěšen v lucerně kostela sv. Mikuláše.

Kostelní varhany nalezneme na kůru, z roku 1629. V roce 1848 byly varhany zlikvidovány, protože byly zcela zchátralé. Nové varhany byly postaveny k roku 1859.

V kostele sv. Mikuláše můžeme najít ampulku s krví Jana Pavla II., kterou uložil biskup Jan Vokál.

Chrám je přístupný veřejnosti při akcích, jako například Noc kostelů, Dny evropského dědictví, apod.

Proměny v datech:

1548 - shořela jižní věž

1562 - chrám byl opraven a vybílen

1584 - byly zesíleny pilíře hlavní lodi

1590 - vystavena renesanční předsíň před západní průčelí

1670 - chrám poškozen požárem

1683 - snížena severní věž a pořízeny některé postranní oltáře

1753 - za vichřice se zhroutila severní věž

1771 - započata stavba nového hlavního oltáře

1840 - chrám pokryt břidlicovou střechou

1904 - chrám restaurován zevně podle plánů architekta Josefa Rockera

1906 - 1909 - chrám restaurován uvnitř architektem Kamilem Hilbertem